Sdílení, vzájemná komunikace, podpora a inspirace je právě to, co ženy nejvíce hledají a oceňují v komunitě Ženy v byznysu. Na tyto čtyři oblasti se zaměřuje letošní Konference Ženy v byznysu s heslem „Posuňte váš byznys na další level, inspirujte se a naučte se prodat“.  

Na dvoudenní Konferenci na účastníky čekají výrazné osobnosti z českého podnikatelského prostředí. První den budou sdílet zkušenosti ze svého podnikání na přednáškách a prezentacích. Druhý den pak někteří budou jako lektoři školit konkrétní znalosti a dovednosti. Účastníci tak budou mít možnost získat praktické rady a naučit se konkrétní know-how pro své podnikání právě od zkušených a úspěšných podnikatelů. 

Zeptali jsme se řečníků na několik otázek týkajících se jejich profesních zkušeností. Odpovídali nám: 

• Jana Štěpánková, obchodní ředitelka ve společnosti Ryor
• Nataša Foltánová, zakladatelka a majitelka firmy Tierra Verde
• Daniel Gamrot, specialista na osobní produktivitu
• Lenka Mrázová, business mentorka, lektorka a koučka
• Margareta Křížová, Business poradkyně a investorka
• Jitka Zoderová, business mentorka a Ikigai koučka

1. Je za Vámi vidět úspěšná profesní dráha a podnikatelská stopa. Jaké ale byly Vaše začátky v podnikání? Co ve Vás zanechalo nejsilnější vzpomínku?

Jana Štěpánková, Ryor: Tou skutečnou podnikatelkou byla moje maminka, která firmu v roce 91 rozjížděla od nuly. Já jsem se přidala až před 11 lety, kdy jsem byla skutečně štěně. Velmi naivní, ale také velmi zapálená a plná odhodlání. U rodinného podnikání je vždy ten nejsilnější okamžik ten, když ostatní uznají, že nejste ve firmě z protekce, ale skutečně si umíte vyhrnout rukávy a pracovat. 

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Začátky byly prosté – před 12 lety doma v kuchyni. Nevnímám žádnou událost jako vyloženě zlomovou ani ve špatném, ani v dobrém – prostě to byla a stále je cesta, krok za krokem, která dost přesně zrcadlí můj vlastní vývoj a stav vědomí. 

Daniel Gamrot: Jeee, hodně věcí. Třeba to, jak mi lidé říkali, že tuhle práci nemohu dělat, když mi ještě nebylo 30. Pak, že už je mi sice 30, ale ještě nemám dítě. Teď, když má můj syn dva roky, bych prý měl mít dítě, které už je v pubertě nebo mít rovnou dvě nebo tři. Hádám, že až oslavím čtyřicátiny, budu „už moc starý“.

Lenka Mrázová: Je to jíž hodně vzdálená vzpomínka, protože tehdy jako daňová poradkyně jsem byla pro úřady podnikatelkou jíž od roku 1994, co jsem složila zkoušky. Tehdy mne to naučilo vnímat význam mého podpisu – opravdovou materiální odpovědnost, která je vztažená až k mému osobnímu majetku.  Proto vím, co to je, něco podepsat, mít odpovědnost za peníze, i za cizí peníze. 

2. Který projekt vás ve vaší kariéře nejvíc bavil a proč?  

Jana Štěpánková, Ryor: Beru svoji práci jako jeden velký projekt, který mě neskutečně baví. Baví mě jak rozmanitost práce, tvorba produktů od vývoje až po uvedení na trh, baví mě práce s mými kolegy i kontakt se zákazníkem.

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Celá firma je projekt, který mě neskutečně baví. Co mi v rámci firmy příjde obzvlášť zajímavé je to, jak zacházíme s tím, co jiní nazývají odpad – my prakticky žádný odpad z výroby nemáme, protože veškerý obalový materiál upcyklujeme a vyrábíme z něj další výrobky.

Daniel Gamrot: Zatím mě ještě baví. Je to můj syn. Vypadá to jako legrace, ale myslím to naprosto vážně. Díky podnikání s ním mohu několik měsíců v roce pracovat a cestovat po světě. A když necestujeme a jsme doma v Praze, mohu s ním trávit čas, kdykoliv se rozhodnu. A pracovat na tom, aby z něj byl fajn člověk. On mě zase učí trpělivosti, ale třeba také fyzickým pohybům, které jsem dávno zapomněl a díky němu je zase trénuji. Je to fakt fajn projekt.

Margareta Křížová: Záleží na tom, jak se na to díváte. Samozřejmě jsou projekty, které jsou finančně zajímavé a baví vás proto, že si představujete, co si za tu námahu korunovanou penězi koupíte, kam pojedete, prostě vás to „baví“ proto, že na tom vyděláte. A pak jsou projekty, které mě baví kvůli lidem, s kterými se potkám. Ne že by se člověk celý den smíchy popadal za břicho, ale u takových projektů je úplně jiná atmosféra a je to dar. Takových lidí není zas tak moc a já jsem za taková setkání vděčná. Takže buď vás baví peníze nebo lidi a mě od určité doby baví víc ty lidi. 

Lenka Mrázová: Velmi těžká otázka, opravdu. Mně bavila velká většina věcí, co jsem kdy dělala. Včetně učení se na různé zkoušky, v tom jsem asi úchylná. Jinak bych je přeci nedělala, kdyby mne to nebavilo. 

Když už opravdu musím vybrat, tak je to W.I.N. konference – práce v organizačním týmu konference na místě, protože je to špičkový mezinárodní tým, kde všichni pracují s maximálním nasazením a dobrovolně. Či moje workshopy na této konferenci, protože je to dobrý adrenalin vtáhnout do děje najednou 35 lidí 11 různých národností.  

Nebo Kampaň 1:1, což byla veliká fundraisingová kampaň první svého druhu v CEE, za kterou jsem tehdy v Nadaci VIA měla odpovědnost jako statutární orgán. Opět tam bylo veliké nasazení lidí, které vydrželo 16 měsíců, respekt k plánu a procesu,  lidskost a víra v dobrý výsledek. 

Průběžně to jsou moje večerní workshopy , kde je vždy skvělá energie, fajn lidé a má to šťávu.  

3. Když se podíváte zpět na své úspěchy nebo nezdary, co byste dnes udělal(a) jinak a poradil(a) tak těm, kteří s podnikáním začínají?

Jana Štěpánková, Ryor: Spoléhala bych se více na intuici a nebála se v některých situacích udělat razantní řez. Také bych se snažila neplýtvat energií nad křivdami a spíš se orientovat na nové projekty.

Margareta Křížová: Říkala bych víc nahlas, co si myslím, i kdyby to znamenalo nepříjemnou konfrontaci, měla bych odvahu častěji říkat NE, krotila bych svoje emoce, dávno bych se vykašlala na to, co si lidi myslí a dělala si věci po svém.

A byla bych dřív sama sebou. Dlouho jsem si myslela, že se musím vejít do škatulky a teprve po čtyřicítce jsem vykoukla ven a začala být víc sama sebou. To byla úleva.

Lenka Mrázová: Uvědomila bych si dříve, že moje stopa / můj dopad je silnější v off-linu než v on-linu a nevěnovala bych tolik prostředků do stavby svého prvního webu. 

Jitka Zoderová: Jsem klasický startovač, takže začátky jsou pro mě takové hodně přirozené, drhnou mi pak spíš ty středy a konce, kdy už se dnes radši v těchto fázích obklopuji zkušenými lidmi, od kterých si nechávám věci komentovat. Na tom začátku je to naopak, nenechám si do toho moc kecat, protože mám většinou jasnou vizi a potřebuji ji co nejrychleji naplnit a zjistit, co se za ní skrývá dál. Pro začátky bych poradila spíš více konat, než dlouhosáhle přemýšlet, toho si pak užijete po cestě dost. Jít i s nedokonalým produktem ven a zjisťovat reakce zákazníků a tvořit dál za chodu. Nápad má expirační dobu a proto je důležité dělat rychlé akce. 

4. Jakou dovednost považujete ve své práci za nejužitečnější a doporučili byste ji ostatním, aby si ji osvojili? 

Jana Štěpánková, Ryor: Považuji se za stoika, ale zcela upřímně, nebylo to tak vždy. Snažím se být klidná, vděčná, dělat věci nejlépe co umím a také si rozmyslet, jestli se mi vložená energie vrátí zpět.  

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Při rozjezdu podnikání vnímám jako důležité vlastnosti vůli vytrvat, všestrannost, umění improvizace a zejména nebát se…

Daniel Gamrot: Buďte spolehliví. Nejen vůči kolegům a klientům, ale také vůči sobě, rodině a přátelům. Dodržování závazků, plnění slibů a termínů… Je to složitá, ale ceněná disciplína. Jasně, žádný plán nevyjde na 100 %.

Margareta Křížová: Naslouchání lidem, empatie, neodsuzování nikoho, obzvlášť, když nevím, proč se nějak chová nebo něco dělá. Taky jsem se naučila neodpovídat na maily, když mě někdo naštve, nadechnu se, někdy se na to i vyspím a pak odpovím. Je to fakt užitečný, protože není hezký psát do mailů sprostý slova.

Jitka Zoderová: Schopnost být ve správný čas a na správném místě a to, že si umím věci sama rychle zařídit a vykomunikovat. Tahle dovednost mi v životě několikrát zachránila zadek. Budovat ji můžete tak, že je dobré mít neustále na paměti účel toho, proč dané věci děláte…a k tomu patří i vyhodnocování toho, jaké věci už nedělat, i když jsou třeba hezké. 

Lenka Mrázová:  Důslednost a vytrvalost či trpělivost  – když vážně něco chci, je to ze mne cítit a jdu si zatím a dotahuji zahájené věci.  Já mám rychlé začátky, hodně energie, není pro mne problém něco začít. Když mi to však dává smysl, tak to také dokončím. Pokud se někoho na něco ptám, tak odpověď většinou opravdu chci a ptám se opakovaně. 

Vytrvalost / trpělivost je ve smyslu – nestalo se se letos, bude za rok, ale bude to, moje investice teď nevyjde vniveč. 

Jinak mi také hodně pomáhá rychlá orientace v problému, umění klást dobré otázky,  bezprostřední produkce nápadů a odvaha. A také vím, co to je hluboký odpočinek a umím se do něho za den dostat. 

5. Zúčastníte se jako spíkr říjnové Konference Ženy v byznysu. Jak vnímáte ženy jako podnikatelky například na rozdíl od mužů? 

Jitka Zoderová: Vnímám to, že na to, aby mohli muž i žena podnikat na skvělé úrovni, je potřeba mít doma pevné zázemí, o které je potřeba neustále pečovat a brát ho prioritně jako základní kámen podnikání. Pak se totiž může stát, že si z práce uděláme takový domov a to většinou nemívá dobré konce… 

Lenka Mrázová: Ženy podnikatelky jsou podle mne velmi pracovité, nepředvádějí tolik své ego a nekrmí své okolí tím, jak jsou úžasné a co všechno ještě dosáhnou.  Možná staví menší vzdušné zámky než muži a méně riskují. Pečují o své spolupracovníky, možná méně delegují na další a chtějí si více věcí udělat samy. Jsou spolehlivější, jsou více v realizaci, odmakají to.