Jak zhmotnit nápady a myšlenky do reálného světa? Nejen o tom s Míšou z Outboxers

rozhovory

Od psychologie, přes happiness manažerku k byznysu a technologiím. O tom všem a také třeba o hloubkových rozhovorech jsme si povídali s Míšou Stražovskou. Ta bude na konferenci přednášet na téma: „Jak na nápadu na podnikání neprodělat gatě“. Proč zrovna technologie?“ V ZOOTu jsem se tolik nadchla pro technologie, až jsem se sama vrhla do user experience – výzkumu digitálních produktů.“, tvrdí Míša. Její denní chléb jsou hloubkové rozhovory, reflexe konextu a facilitace inovačních workshopů. Společně s kolegy zhmotňujeme nápady a myšlenky do reálného světa. Přečtěte si více o věčně pozitivní dámy.

Hezké odpoledne Míšo. Ve svém medailonku zmiňujete, že jste psycholožka, která od sociální práce zběhla k businessu. Jak se to tak stane? Co Vás k tomu vedlo?

K sociální práci prostě musíte mít spoustu odvahy, odhodlání a musíte to brát jako svoje poslání, jinak vás to zničí. Nikdy jsem neměla ambici zachránit lidstvo, jako někteří mí spolužáci na vysoké, a vždycky mě víc lákaly čísla a business kontext, a po chvíli tápání jsem našla svůj směr, který kombinuje jak práci s lidmi, tak čísla a jejich kontext.

Ve společnosti ZOOT jste pracovala na pozici Happiness manažerky. To je v poslední době hodně lákavá pozice pro mnoho lidí. Je o co stát? Co je vlastně cílem této pozice?

Jde o komplexní pozici, která ještě dnes bohužel v mnoha firmách není dobře pochopená, a tak občas sklouzávají k tomu, že ve firmě má být někdo, kdo zařídí hezké zasedačky, teambuilding a popřeje kolegům k narozeninám. To samozřejmě taky může být součástí pozice, záleží, jak si to která firma nastaví, ale spíš okrajově – když zbude čas. Core téhle práce je v tom, že sledujete atmosféru v týmu či týmech, a pracujete s ní. Člověk na téhle pozici tak občas zastane roli kouče, mentora, psychologa nebo školitele leadershipu. Hodně se ptá, vždycky začíná od lidí, ne svým dojmem. Měl by mít dobrý přehled o krátkodobé i dlouhodobé strategii firmy – jak z pohledu businessu, tak z pohledu people care. Měl by být parťákem businessu a pomáhat mu růst i skrze spokojené lidi.

Kde jste čerpala zkušenosti před nástupem na tuto pozici?

Částečně ze studia psychologie, koučovacího výcviku a dalšího vzdělávání, ale nejvíc jsem se naučila od kolegů z minulých prací. Měla jsem obrovské štěstí na nesmírně inspirativní lidi.

Co vím, tak v ZOOTu jste pracovala také především v mužském kolektivu. Potýkala jste se někdy s problémy komunikace? Muži často vnímají určité věci rozdílně, než my ženy.

Asi bych to nechtěla takhle paušalizovat. I když stereotypně to bývá vnímáno opačně, konkrétně “mí ajťáci” v ZOOTu byli velmi vnímaví. Komunikace jako taková probíhala ve většině případů hodně napřímo – výjimky samozřejmě byly, ale většinou, když byl nějaký problém, řešili jsme to napřímo a otevřeně. V tom byla ta práce hodně osvěžující, ale nedokážu říct, jestli by to bylo nebo nebylo jiné v obdobně velkém ženském kolektivu – nemám tu zkušenost.

Možná tohle vás vedlo také ke změně odvětví, nadchla jste se do technologií. Nyní pracujete jako UX researcher ve společnosti Outboxers. Co je Váš denní chléb? Pro mnoho lidí je tohle takové malé “sci-fi”.

Ke změně odvětví mě přivedli právě kolegové ze ZOOTu – už předtím mě bavilo technické odvětví, ale jako úplného laika. Dva roky jsem pak měla možnost nakukovat jim pod ruce a nadchla jsem se ještě víc. Nedělám úplně technickou pozici – věnuju se kvalitativnímu, tzv. uživatelskému výzkumu v rámci UX procesu. To je pořád hodně soft skill práce s lidmi, začínáme vždycky od potenciálnímu uživatele, to znamená spoustu povídání a správně položené otázky. To, co je pro mě nové, je potom následná analytická práce se zjištěnými informacemi. Z té spousty textu je potřeba vytahat to zajímavé a poskládat z toho hypotézy k ověření. A když ověříme hypotézy a stavíme prototyp, roste nám pod rukama nový produkt nebo služba. To je úplně boží. 🙂

Pro koho se služby této společnosti hodí?

Pro každého, kdo má nápad, a chce ho rozjet v profesionální rovině. Pomáháme firmám za zlomek nákladů neutopit násobné obnosy peněz v něčem, co nebude fungovat. Jdeme nejdřív k potenciálním zákazníkům a zjišťujeme, jaké v té oblasti mají potřeby, co řeší za problémy, a jestli jim je budeme naším produktem nebo službou umět vyřešit. I dobrý nápad totiž může mít zádrhel ve špatném zpracování, nebo v tom, že trh na to ještě není připravený. V takovém případě jsme schopní ušetřit spoustu peněz, které by podnikání spolklo. Většinou je ale možnost nápad tzv. pivotovat – tedy že na základě potřeb a zpětné vazby potenciálních zákazníků doporučíme, v jaké podobě by produkt mohl na trhu uspět.

Věnujete se ještě somatickému koučování? Co si pod tím představit?

Věnuju. Existují v podstatě tři způsoby řešení životních situací, které tvoří pomyslný trojúhleník, jehož vrcholy můžeme pojmenovat jako myšlení, emoce a jednání (pohyb, akce). Většina z nás má jeden z vrcholů dominantní, tzn. jsme zvyklí problémy buď promýšlet, nebo reagovat emotivně, nebo rovnou jednat (tzv. vrhnout se do řešení bezhlavě). Další dva vrcholy můžou utlumené a používáme je málokdy, takže problémy řešíme v zásadě stále stejným způsobem. V somatickém koučování učím klienta najít cestu i ke způsobům řešení, které využívá méně. Způsoby, jak tenhle potenciál rozvinout, jsou různé, ale v zásadě fyzicky používám prostor kolem, různé pomůcky (třeba tzv. koučovací karty) a pracuju s tělem a tím, co se v něm děje. Somatické koučování tak pomáhá klientovi přicházet na nové, kreativní způsoby řešení, jde víc do hloubky a změny bývají trvalejší.

Čerpáte z těchto znalostí, zkušeností i pro vaši práci a komunikaci s lidmi?

Samozřejmě, jde o metodu citlivou i na nuance nálad, mimiky, postury atd. Když jste dobrý somatický kouč, toho všeho si všímáte a během koučování reflektujete a pracujete s tím. A když už ty drobné rozdíly jednou vidíte, dají se využít kdekoli v práci nebo v životě.

Na konferenci budete přednášet o tématu: Jak na nápadu na podnikání neprodělat gatě. Z jakého odvětví budete pro tohle téma čerpat svoje příběhy a zkušenosti? Je to provázané?

Vycházím zejména z aktuální práce na uživatelském výzkumu, kde používáme metodiku nazvanou human-centered design. V podstatě to znamená, že začínáme od uživatele, od člověka, to je úplně klíčové. Ale samozřejmě čerpám ze všech svých předchozích zkušeností, je velká výhoda umět si pospojovat různé informace z různých odvětví.

Na co se mohou účastnice těšit? Dozví se nějaké tajné tipy, jak na to?

Dozví se poměrně jednoduchou metodiku, která se dá využít nejen v podnikání, ale téměř pro jakoukoli změnu, kterou se chystáte implementovat v rámci oboru, firmy, rodiny, skoro kdekoli. Pokud nemáte vlastní nápad, nevadí, vyzkoušíme si to na příkladu, který zná a zažilo – troufnu si říct – 99 % lidí.

Měla jsem pocit, že se o něco v životě šidím, když zůstanu.

rozhovory

Strávila 21 let ve špičkovém poradenském byznyse, řídila týmy lidí zabývající se poskytováním služeb klientům v oblasti daňového poradenství, účetnictví a auditu. Nyní se věnuje koučinku a mentoringu. Co Lenku vedlo ke změně povolání a jak zkušenosti právě z této profesní dráhy uplaťňuje i nyní? To se dozvíte v dalším rozhovoru o mentorky Lenky Mrázové, která vás bude provádět workshopem „Váš čas je nejcennější i v podnikání, umíte ho spočítat a dobře využít?“

Dobrý den Lenko. Jako první se musím zeptat na vaši profesní dráhu. 21 let v poradenském byznyse a z toho 15 let v PwC. To je dlouhá doba pro jednu společnost. Jste asi velice loajální zaměstnanec, osobnost. Měla jste někdy během této doby chuť něco změnit? Jít dál?

Dost věcí se tam dalo změnit, dělat jinak. Možná to nebyly dramatické a zásadní změny, jenže když se každý den pracuje se klienty a každý den se řeší něco jiného, pak několik let stejný systém fakturace je úlevná jistota. Během těch 15 let jsem neměla chuť změnit společnost. Dělala jsem, co mě bavilo.

V poradenském byznyse je změna každý den, proto jsem neměla potřebu z toho odcházet. Pro mě tam byla dobrá kombinace opakovaných setkání s klienty, kteří zase přijdou, ale s úplně jiným problémem. Rostla jsem tam každý rok, od manažerky po ředitelku, od německých klientů, přes investiční pobídky, dočasnou odpovědnost za tým v Brně, budování týmu na nové compliance služby (přiznání a účetnictví), farmaceutické, japonské klienty, zcela nové druhy služeb v rámci sítě.

Také nové způsoby dělání práce, přístupy ke kolegům, nové technologie, změny zákonů, rozsudky soudů a další novinky by vydaly na celou stránku. Každodenní trénink on the job. Takže potřebu měnit jsem neměla. Nuda se nekonala.

Co Vás vždy přesvědčilo zůstat a získávat zkušenosti právě v PwC?

Lidé. Slušné zacházení. Já mám člověka na prvním místě. Vždy měl u mne přednost před technickým problémem. Byla tam pestrost, důvěra partnerů, těch ze zahraničí, multi-kulti prostředí, které mi hodně vyhovovalo, denně angličtina, každý týden němčina v pracovním styku s klienty či kolegy. Důvod však byly hodnoty.

U PwC týmová práce, jednoznačně moje hodnota; dokonalost, bohužel i moje hodnota; a prvenství. Já ho mám ve smyslu jedničkářství.

Je-li někde nějaký standard, mám hodně vysoký a chci ho naplňovat. Pestrost – ráno řeším něco pro Japonce, odpoledne je konferenční hovor se San Franciscem, v poledne rozvoj byznysu tady v Čechách.

Vaše pozice byla team leader. Jaké nejčastější problémy, situace jste musela řešit? A jak jste je řešila?

Kde seženu člověka na práci, na zcela novou zakázku, když všichni mají mantru „mám toho moc“. Vždy jsem to nějak vyřešila. Asi mám dobré ovlivňovací schopnosti 🙂 (čistě technicky, dle metodiky Gallup mam nejsilnější talenty strategické a ovlivňovací = vymyslím a zmermocním k akci).

Samozřejmě jsem vždy u toho řešila ekonomiku zakázky, jak udělat v nejkratším čase nejkvalitnější výstup. Nikdy jsem si nesměla naplánovat diář na 100%. Věděla jsem, že vždy se bude řešit něco akutního, operativního, na co musí mít prostor a trvale komunikovat.

Nevychází varianta A, musíme okamžitě vymyslet variantu B, či C. Stále se něco přepočítává, mění, musí se ale vždy termínu stihnout, dokončit. Pak ještě se z toho poučit, jak vše příště udělat ještě líp.

Nyní se věnujete koučinku, mentoringu a vedete také vlastní workshopy. Co Vás nakonec vedlo k této změně?

Příprava na oslavu 20 let od vysoké školy. Došlo mi, že také 20 let pracuji a  v podstatě dalších 20 let do důchodu. Vyděsila mne představa, že budu dělat totéž. Protože tohle už znám. Měla jsem pocit, že se o něco v životě šidím, když zůstanu.

Pak ve mně byla ještě druhá otázka: „Jak mohou být společnosti jako celku prospěšnější svými schopnostmi.“ Po roce určitého přemítání, došlo k tomu, že jsem poradenství daňově opustila a přehodila ho na poradenství člověku samému a řešení problémů v jeho hlavě či duši.

Vytvořila jste web Vaše virtuální mentorka. To je zajímavý přístup. Proč virtuální? Není lepší se potkávat osobně?

Já se stále hlavně potkávám osobně. Mentorka.cz je doména, která mne napadla hned na začátku mé nové dráhy. V jeden moment se předělával web a napadlo nás tehdy toto úsloví. Původní můj záměr byl mít web plný rad a inspirace pro ženy, se kterými se osobně potkat nestačím.

Jenže si uvědomuji, jak moc preferuji osobní setkávání a jak málo píši či se věnují širší veřejnosti. Virtuální svět mám přitom téměř každý den přítomný na appear.in, Skype, FaceTime, Hanoout. Funguje to a realizují tam faktickou službu. Vždy si říkám, až budu toho mít méně, až budu více sedět doma, až…, naplním web.  Mám v sobě hodně silný pocit „leaving the legacy“ = zanechat poselství. Proto v hloubi sebe vím, že svůj záměr virtuální mentorky zrealizuji. Jen nemá zatím úplně podobu, jak by bylo ideálně psáno v marketingovém plánu na zveřejňování jednotlivých příspěvků. Ale chystám něco většího, celistvějšího. Nechte se překvapit.

Kromě toho propojování mentorek a mentees přes appky se už stává realitou a věřím, že moje virtuální mentorka se brzy k obdobným projektům také přidá.

Pro koho je tedy tento projekt vhodný?

Pro každou vnímavou ženu, která hledá inspiraci, jak něco dělat jinak. Či ani nemusí hledat, jen je ochotná vyzkoušet nové, když o něčem dobrém čte či slyší  – tipy, jak ušetřit čas, dělat věci lépe, komunikovat hladce – které stačí naznačit, protože ona se ráda zamysli, popřípadě napíše další dotaz.

Kdo je podle vás “mentorka”? Je to odlišné od koučky, kouče?

Já mám své heslo: „Smysl je otázkách, Hodnota je v odpovědích.“ Záleží na tom, kdo klade otázky a dává odpovědi. U mentoringu klade otázky více klient, u koučování kouč. Ted druhý pak odpovídá.

Mentorka dává rady, sdílí zkušenosti, přivede mentorovanou na odpověď, kterou chce, aby si mentorovaná zvědomila.

Kouc řeší proces, aby si koučovaná sama našla svůj unikátní způsob řešení situace, aby si aktivovala své zdroje a díky koučovi ujasnila, co vlastně chce.

Když je jasné, co opravdu žena chce, může v cestě efektivně přispět mentoring. Ušetřímčas hledáním cest, které už někdo přede mnou vyšlapal. Je o získaní unikátní rady na mou specifickou situaci, kdy například čtením knih, dotazováním kolegů bych ztratila moře času. Mentor ví a zná, poradí, navede na řešení. Kouč aktivivzuje mé zdroje, co mám v sobě.

Sama se účastníte mnoha akcí jako mentorka. Je nějaké téma, které vaše klientky / posluchači řeší? Na co se nejčastěji ptají?

Sebeprezentace, sebejistota, sebevědomí, autenticita, já nebo ostatní, jak nebýt unavená a stihnout hodně, jak se snáze prosadit, jak být slyšena. Jak delegovat, aby bylo uděláno superkvalitně a včas bez kontroly. Jak nebýt v detailu, jak mít odvahu něco udělat, jak dobře vyjednávat, jak prosadit změnu.

Na konferenci Ženy v byznysu povedete workshop na téma: Váš čas je nejcennější i v podnikání, umíte ho spočítat a dobře využít? Co se na tomto workshopu účastnice dozví?

Kromě spočítání veškerého času věnovaného podnikání a jeho promítnutí do reálných cen služby také sestavení ideálního dne z pohledu efektivity mých činností, více o práci s časem přes naše emoce, co dodá energii, co vysaje a jak vše řídit.

Stanovení priorit na den, týden, měsíc, u kterých opravdu zůstanu.

Říkáte o sobě, že jste si a svoje profesní dráhu vypěstovala jistou “posedlost” osobní efektivitou i vědomím toho, kam investujete svůj čas, zda získáváte energii, peníze či zda čas jen tak planě rozdáváte. Budete účastnice workshopu učit, jak na to? Existuje na to nějaký zaručený recept?

Ano, budu to probírat. Vědomí mé hodnoty, hodnoty mého času pro mne a pro ostatní, vnímání svých pocitů ze své činnosti a brzká korekce, když to není ono, odvaha něco změnit. Ptát se, vyzkoušet jiný způsob. Mám s sebou min 3 stránky vyzkoušených tipů na osobní efektivitu.

Jak Olga zjišťuje podstatu byznysu a jedinečnost u svých klientů?

rozhovory

Mezi další workshopy patří také „Naučte se psát – copywriting“, který povede Olga Pohl. Olga textuje weby, píše články, e-booky a semtam dá dohromady taky knížku. K tomu vedu kurzy, kde učím přemýšlet a psát i ostatní lidi. Mezi její koníčky patří lukostřelba. Na volné noze pracuje už 6 let, co ji k tomu přivedlo a jaký má na to názor. To se dozvíte v tomto rozhovoru.

Už šest let se naplno věnujete copywritingu a obsahovým strategiím. Nedochází vám někdy nápady a jak se říká “šmrnc”? Kde čerpáte inspiraci?

Pocit, že vás nenapadne nic originálního a přelomového, straší asi nás všechny, kdo pracujeme v kreativních profesích. Kromě toho, že hodně čtu a všímám si psaných sdělení, které potkávám na nejrůznějších místech, používám techniky, které mi obohacují vyjadřovací prostředky.

Pracujete na volné noze, co vás k rozhodnutí podnikat přivedlo?

Jednoznačně potřeba svobody. Možnost vybrat si, na čem budu pracovat, protože v tom, co dělám, musím vidět smysl. A pak flexibilita, kterou jako sólo máma potřebuji pro každodenní fungování.

Jste copywriterkou určitých témat, nebo dokážete napsat o čemkoliv? Věřím, že mnoho lidí si představuje psaní obsahu na webové stránky nebo pro blog jako jednoduchý úkol. Jak byste tohle popsala vy?

Odpověď na první otázku je snadná a krátká: ne. Ale trochu ji rozvedu. K tomu, o čem píšu, musím mít nějaký vztah. Teď třeba textuju webové stránky pro minipivovar a psaní o pivu si dost užívám. Je rozdíl, když píšete o něčem, co dobře znáte. Když popisuji módní kolekci, přesně vím, co jak vypadá a funguje. Záševky, sámky, raglány… Protože textil jsem vystudovala. A samozřejmě jsou projekty, kdy se musím učit něco nového. Což mě taky baví. Mám ráda pestrost.

Odpověď na druhou otázku tak snadná není. Napsat jeden článek na blog není nic složitého, ale jde o to, jak budete vymýšlet celý ten obsah, abyste čtenářům nabízeli něco přínosného. U webu je zas klíčové skloubit psaní textů s tím, jak budou stránky vypadat, k čemu budou sloužit návštěvníkům.

Co byste poradila účastnicím? Je vhodné psát vlastní blog? K čemu je dobrý?

Psát vlastní blog chce silné téma a vytrvalost. Dovednost v psaní získáte cvikem, ale nápady na témata se můžou rychle vyčerpat. Každý nemusí mít blog. Můžete točit podcasty nebo videa, vydávat e-booky. To všechno se hodí k tomu, abyste potenciálním zákazníkům ukázali svoji odbornost, vysvětlili jim, jak to chodí ve vaší branži, nebo ukázali svoji osobnější stránku. Mně se třeba nechce tvořit profesně laděný blog a chystám se psát o dobrodružstvích všedního dne.

O tom, jak být v kontaktu s přírodou a schopností hrát si. I když bydlíte ve městě a jste už dospělí.

A co firmy?

Firmám dává blog příležitost nabídnout zákazníkům nějakou přidanou hodnotu ke svým službám. Naučit je využívat jejich produkty, umět si správně vybrat, poznat kvalitu.

Sama píšete blog o tipech pro podnikání online pro DOMENA.cz. Odkud čerpáte nápady na témata článků?

Vycházím z produktů, které můj klient nabízí a jejich využití pro podnikání. Pracuji při tom s personami a jejich potřebami, inspiruji se tím, co řeší naši zákazníci. Také mám sama dost přesnou představu, jaké to je spouštět vlastní byznys a nebýt odborník na IT. Přitom vlastní web potřebuje prakticky každý, kdo podniká.

Dá se psaní naučit, nebo je lepší najmout odborníka? Ostatně o tom bude také váš workshop: Naučte se psát – copywriting. Co se vašem workhopu účastnice dozví a naučí?

Písemně vyjadřovat se potřebujeme všichni, i když se tím neživíme. Proto je potřeba tuto schopnost kultivovat. A to se dá naučit. Jen se to bohužel moc neděje ve školách. Proto se spousta lidí psaní bojí, a když už se k napsání nějakého textu “dokope”, výsledný výtvor často zní jak seminárka. Na svých workshopech proto zdůrazňuji dvě dovednosti: nebát se vysypat to na papír. A potom, ideálně s odstupem: podívat se, co jsem napsala, a nebát se škrtat. Výjimkou nebude dílna na vaší konferenci. Navrch přidám ještě pár triků, jak text postavit, aby držel pohromadě. Výsledkem by měl být krátký a osobitý textík, který něco vypoví o jeho autorce nebo autorovi.

Poradíte účastnicím, jak najít vhodného copywritera a kolik takový copywriter stojí?

Hledejte na portálu Na volné noze, kde najdete i reference na jednotlivé profesionály. Vybrané kandidáty požádejte o ukázkové texty nebo, ještě lépe, o portfolio. Domluvte si zkušební úkol – a počítejte s tím, že zaplatíte za “skicovné”, pokud půjde o zkušenějšího profíka. Ceny si různí copywriteři určují různě, záleží na projektu. Obecně můžu říct, že nabídkám ve stylu “článek za stovku” bych se obloukem vyhnula.

Vymyslela jste také projekt COPYherna. Co přesně je cílem tohoto projektu?

COPYherna je moje srdcovka, která aktuálně trochu spí. Vymyslela jsem ji se záměrem nabídnout vzpruhu unaveným copywriterům. A ukázalo se, že techniky na oživení kreativity a rozcvičení schopnosti písemně se vyjádřit výborně poslouží i těm, kdo se psaním přímo neživí. Cílem je uvést účastníky do stavu, kdy o nic nejde, takže můžeme dělat skopičiny, které nám pomůžou oprostit se od klišé a obav, že napíšeme něco nepovedeného. Když se odvážně pustíme do neznáma, často překvapíme sami sebe něčím, co by nás jinak nenapadlo a dovede nás to k zajímavému psaní.

Jak ovlivňují multikulturní rozdíly profesní dráhu?

rozhovory

To i další zajímavé informace jsme zjišťovaly u Kateřiny Pospíšilové, naší další řečnice, který vystoupí v panelové diskusi na téma: Komunikace muž vs. žena v byznysu. Kateřina má za sebou zkušenosti, jak pro přední světové společnosti (Cisco, Coca-Cola), tak ve start-up prostředí i v neziskové sféře. Nyní pracuje jako Project Manager, EMEAR Partner Enablement ve společnosti Cisco Systems. Přečtěte si její tipy, jak se vypořádat s rozdíly z různých společností a v týmu, který je složen především z mužů.

Hezký den Kateřino. Společnost Cisco je světovým lídrem v oblasti IT a sítí. To musíte mít kolem sebe hodně mužů. Jak jste se s tím poprala? Komunikace bývá často rozdílná než v kolektivu žen. Vnímáte rozdíl?

Samozřejmě jsem si vědoma kulturních i genderových rozdílů, rozdílů v komunikačních stylech a také  některých omezení v důsledku převažující virtuální komunikace. Tyto odlišnosti respektuji, ale zároveň se jimi nenechávám rozptylovat. Dobrá spolupráce a pozitivní výsledek většinou závisí hlavně na konkrétních lidech a na jejich úsilí společně v dané věci uspět.

Stejně tak se většinu svého profesního života věnujete právě korporátní komunikaci, projektovému managementu a multikulturním týmu. Zřejmě tedy máte na naší konferenci přesně téma “Komunikace muž vs. žena v byznysu” pro Vás. Jak se Vám líbí? Máte už představu, o čem budete povídat?

Pokud vznikne v diskusi prostor, chtěla bych přidat osobní pohled na věc a kromě předvídatelných témat diversity, týmové spolupráce, rovných příležitostí zmínit i související koncept pozitivní psychologie, bourání stereotypů, celoživotní vzdělávání a omezování stresu.

Budete čerpat z vlastních příběhů nebo zařadíte i zkušenosti od kolegů z byznysu?

Možná ještě stihnu malý průzkum u kolegyň a kolegů, zda by se nenašel nějaký užitečný střípek k tématu.

Během své profesní dráhy jste vyzkoušela různé druhy sfér. Od Coca Coly, přes start-up prostředí i neziskovou sféru. Existuje nějaký společný rys pro tato odvětví nebo je každé zcela odlišné? Můžeme se na to podívat právě z hlediska interní komunikace.

Všechno se neuvěřitelně zrychluje, zvyklosti z různých oborů se propojují a překrývají. V běžném kontaktu mezi pracovníky velké rozdíly nevidím.

Stíháte během svojí práce i osobní rozvoj? Jak se nejčastěji sebevzděláváte?

Kromě doplňování přehledu o dění v odvětví, kdy absolvuji minimálně 75 tréninkových hodin z oblasti technologií za rok, využívám široké možnosti interních vzdělávacích portálů, webinářů a volně dostupných školení měkkých dovedností, z nichž si vybírám podle momentálních potřeb. Jsem součástí interní iniciativy Cisco Empowered Women Network a interní konference Women of Impact, která podporuje pozici a kariérní uplatnění žen v našem tech prostředí. Soukromě si zhruba 2x ročně dopřeji nějakou poznávací nebo vzdělávací akci z oblasti mých zájmů, třeba hereckou dílnu, specializované kurzy jógy, nebo jsem navštívila světový operní dům. Letos na podzim mě čeká kurz tvůrčího psaní.

Na co jste ve svém profesním životě hrdá?

Tento dotaz mě pobavil – znáte pořekadlo o dnešním úspěchu a zítřejší prohře s tím, že to platí i naopak? Jsem vděčná za vše, co mě dosud pracovně potkalo, ať šlo o skvělé, nebo ty méně příjemné momenty. V tuto chvíli jsem součástí výborně fungujícího týmu, který díky průběžné automatizaci a zefektivnění svých procesů zažívá působivý vzestup výsledků a jehož role sílí. V minulosti jsem připojovala svoje jméno ke zprávám o výrobcích a projektech pod hlavičkou tehdy nejhodnotnější obchodní značky světa. O něco později jsem uváděla do povědomí veřejnosti příchod nové banky na zdejší trh. Nejde pouze o to, kolik jedinečných zkušeností a úspěchů jsem nasbírala, ale hlavně o rozmanitost lidí – šéfů, kolegů, klientů, dodavatelů i studentů, se kterými jsem kdy spolupracovala a jaký to mělo a má oboustranný přesah.

Jak David zdolává překážky při vysokohorských výstupech i v profesním životě?

rozhovory

Na naší konferenci potkáte i zajímavé muže, kteří vám poví zajímavé zkušenosti z jejich profesního života a jak se i oni vypořádali s různými nástrahami během života. Jedním z nich je právě zakladatel a spolumajitel DEVELOR Czech s.r.o. – David Fojtík. Pojďte se s námi podívat na to, jak využívá zkušeností z adrenalinových výstupů ve svém byznyse.

Davide, dobrý den. Jeden z mála mužů na naší konferenci Ženy v Byznysu. Jak jste o nabídce účasti uvažoval, jak jste vnímal, že budete v panelové diskusi zrovna na téma Komunikace muž vs. žena v byznysu?

Zmínil jsem se o té nabídce mé ženě a ta dostala upřímný záchvat smíchu a reagovala nějak ve smyslu “…tak Ty si určitě ten pravý”:) Zdravě mě to namíchlo a taky jsem si řekl, že občas je dobré vykročit mimo svou komfortní zónu.

Už víte, o čem budete mluvit?

Spíše spoléhám na otázky moderátora:) Ale jako majitel vzdělávací firmy trávím hodně času prodejem vzdělávacích programů HR ředitelům v korporátu, což jsou z nějakého důvodu z 90%+ ženy. Je to velmi specifický, ale zajímavý svět, tak to snad účastníky konference zaujme.

Vaším koníčkem jsou vysokohorské výstupy, kde všude jste byl a jaké hory jste zdolal?

Asi před deseti lety, ještě předtím, než se nám narodil náš nejstarší syn Matýsek, jsem vylezl na Mt Everest a na lyžích sjel jinou osmitisícovku Dhaulágirí. Ale jak se říká v jedné české komedii, “čo bolo, to bolo, terazky som..” hlavně tatínek, máme doma tři děti (nejmladší Ella má  9 měsíců) a tak nějak jiné životní priority:) Na horách mě tedy potkáte i dnes, ale nejčastěji na lyžích a v předklonu, jak učím děti lyžovat…

To muselo být hodně adrenalinové? Setkal jste se s nějakými kritickými situacemi, které jste musel řešit?

Adrenalinové i nebezpečné, ale to bývají všechna opravdová dobrodružství. Kritických situací bylo hodně, obecně nejtěžší je vyrovnat se se ztrátou lidí kolem vás. Pro mě osobně byla velká výzva porvat se s omrzlinami na Dhaulágirí, po kterých jsem přišel o všechny prsty na pravé noze. Ale občas je dobré, když vám dá život takhle “přes prsty”, naučí vás to pokoře a taky cenit si těch každodenních, obyčejných věcí…   

Často taky zmiňujete, že o těchto paralelách mluvíte ve svém profesním životě. Čím jsou tyto situace podobné? V čem Vám to pomáhá?

Na horách i v byznysu máte nastaveny nějaké plány a cíle, nebo třeba sny, máte kolem sebe lidi, se kterýma si je plníte, musíte při tom překonávat různé překážky… A stejně jako na horách, tak i v byznyse skoro nikdy nic nejde podle těch plánů, někdy jste holt dole a někdy nahoře, musíte umět improvizovat, motivovat sám sebe i ostatní kolem vás. Těch paralel je strašná spousta a často o nich přednáším ve firmách, ale třeba taky v mateřských školkách:)

Většinu profesního života jste strávil ve společnosti Procter&Gamble CEE a téměř před 10 lety jste založil vlastní společnost DEVELOR, která je předním hráčem na českém vzdělávacím a poradenském trhu. Co Vás k tomu vedlo?

Asi ta touha po dobrodružství a adrenalinu zmiňovaná výše:) Pravý důvod je ale asi svoboda a s tím spojená možnost volby. Obojí je pro mě vysoko na žebříčku osobních hodnot. Podnikání mi umožnilo dělat to, co chci, s lidmi, které mám rád.

Vy sám se specializujete především na školení a poradenství v oblasti leadershipu, manažerského rozvoje a prodeje. jakou nejčastější “otázku” řeší Vaši zákazníci?

V současnosti nedostatek kvalitních lidí na všech úrovních organizace. Hledají různé náborové “zkratky” jak na to vyzrát, aby v konečném důsledku zjistili, že kvalitní lidi jim do firmy přitáhne a hlavně udrží jedině kvalitní firemní kultura. Tu z větší části vytváří lídři, čímž se oklikou dostáváme zpět k leadershipu. Ten byl, je a vždy bude klíčový pro zdravý rozvoj firem.

Je něco, co byste účastnícím konference vzkázal / doporučil pro jejich vlastní byznys?

V první řadě, nebojte se začít! A pokud už nějaký byznys máte, postarejte se nejprve o své lidi. Ti vám to pak vrátí v bezvadné péči o klienty, kteří vám pak rádi zaplatí vaše faktury. Everybody happy:)

A jaké další workshopy a přednášky najdete na konferenci? Podívejte se na program ⬇⬇⬇