Filozofií Bonami je, aby byl e-shop pomocníkem ve výběru a zároveň byla finální volba dle zákazníka, zkrátka aby zákazníci bydleli podle sebe, ne podle vizuálu v letáku. Jak si poradili v jejich týmu s onlajn režimem, jak hledají priority a proč byste měli bydlet podle sebe? Zeptali jsme se CEO Pavla Vopařila a Brand manažerky Lucie Šulákové.

Bonami je také partnerem Konference Ženy v byznysu a inspirace z jejich e-shopu můžete tak vidět i během celého live streamu přímo ve studiu.

Ale teď už k tipům, zkušenostem a najdete tu i radu: Jak v byznysu (nejen v tom velkém) ustát nečekané změny a recept na produktivitu.

Pavle, Lucie, popište jednou větou, co je vlastně Bonami? Co si pod tím má zákazník představit?

Pavel: Bonami je místo, které vám pomůže bydlet podle sebe. Inspiruje vás, co by se vám mohlo líbit, pomůže vám s výběrem a nakonec snadno nakoupíte nábytek a bytové doplňky, protože máme zdaleka nejširší nabídku v našem segmentu.

Lucie: Přemýšlím jestli můžu ještě nějak doplnit Pavla:-) Bonami to není jen nábytek a home decor. Bonami, to je inspirace, pomocník při výběru, to jsou nápady a rady jak si vylepšit své bydlení. Ale hlavně místo, kde každý může najít to své. Chceme aby díky nám, díky Bonami, mohl každý bydlet podle sebe a my mu k tomu pomohli.

Před několika dny jste spustili novou kampaň, kde je nosný claim “Bydlete podle sebe”. Co to pro Vás Lucie vlastně znamená? Vybrali jste právě tohle spojení kvůli “této době”, kdy trávíme většinu času “doma”?

Lucie: Vidíte, to nás nenapadlo:-) Zamýšleli jsme se nad tím čím chceme, aby Bonami pro své zákazníky bylo, jak chceme aby jej vnímali. Chceme být pro naše zákazníky inspirací, pomocníkem při výběru nábytku nebo dekorací, chceme jim nabídnout různé styly a pro ně například nekombinovatelné produkty. Ale nejdůležitější je pro nás stále zákazník. Chceme, aby finální volba byla jejich, aby to byly jejich splněné představy, zkrátka aby bydleli podle sebe, ne podle “letáku”.

Co je cílem této kampaně a jaké kanály jste pro podporu vybrali?

Lucie: Kampaň jsme zaměřili na CZ, SK a HU trh a jejím cílem je brand awareness. Vzhledem k nárůstu času stráveném u TV a v onlinu, jsme se rozhodli vynechat úplně offline. Zvolili jsme tedy silnou TV v kombinaci s YT a velmi doplňkově klasický display.

A co “digitalizace vašeho týmu”? Jak jste se vyrovnali s přechodem do home officů a efektivní práci s časem pro plnění plánu, který je pro tento rok opravdu velký.

Pavel: Bonami bylo hodně “home-officové” i před covidem, takže ten přechod nebyl tak složitý. Ale už je to dlouhé a pro mladou a kreativní firmu, jako je Bonami, to je prostě blbě. Takže doufám, že vymyslíme způsob, jak dobře kombinovat home-office a osobní kontakt v kanceláři, pracujeme na tom. A plán je velký, ale není to vycucaný z prstu – vidíme, co zákazníkům nabízíme, vidíme, jak velký je trh a myslím, že plán odpovídá zdravé ambici :-).

Lucie: Tady bych odpoveď nechala spíše na Pavlovi:-) Přeci jen, Mont Blanc – jak interně říkáme našemu plánu, je jeho “nápad”, na který ale chceme vylézt všichni společně. A Pavel je nám v tom neskutečným motivátorem a parťákem.
HO pro nás kreativce není úplně ideální stav. Potřebujeme vše psát a kreslit na tabuli, ukazovat, lepit všude stickers, horlivě debatovat a rozhazovat rukama:-) Proto se i v této době snažíme důležité projekty, nápady nebo strategie řešit osobně.

V současné situaci je nás hodně na home office. Máte nějaké tipy, jak si správně zařídit naši domácí kancelář?

Pavel: Mohu mluvit jen za sebe. Co je pro mě klíčové je, abych se cítil komfortně, měl soukromí a hlavně, abych měl dokázal odlišit prostor pro práci a mimopracovní věci. Jasná linka mezi prací a odpočinkem, což na HO může splývat, je dle mého kritické, důležitější než přesný typ židle.

Lucie: Mít svůj koutek pro práci a důležité je pro mě neztratit pracovní rytmus. Stále si udržovat zaběhlé věci jako když chodím do kanceláře, takže vstávám stejně, věnuju práci stejný čas – i když nepracuji přesně od-do, občas se dokonce doma obléknu a upravím jako kdybych šla do kanceláře:-)

Lucie, jak vnímáte vy “brand a budování značky”. Měla by to dělat každá firma, odborník na volné noze? Co doporučujete, jak začít?

Lucie: Měla, protože i odborník na volné noze, má svůj “brand”. Brand totiž není jen logo, claim nebo konkrétní kampaň. Brand to je vše dohromady, to jsou všichni, kdo ve firmě pracují. Brand je duše firmy a je jedno jestli je to firma o 100 zaměstnancích nebo o 1 člověku. Jsou to hodnoty firmy – jak firma působí, jak “promlouvá” k veřejnosti, ke svým zákazníkům. Brand je to jak vás lidé vnímají, jak o vás mluví, jak vás odlišují nebo to, jak vám důvěřují. To vše je brand a budování brandu vlastně nikdy nekončí…

Jak v byznysu (nejen v tom velkém) ustát nečekané změny? Co byste poradil, Pavle?

Pavel: Vyspat se na to, ale jen jednou. Tedy zkusit zachovat klid, nebláznit, vzít si trochu času na rozmyšlenou, aby se velké rozhodnutí nedělali v emočním vypětí. Ale pak mít odvahu se rychle a rázně přizpůsobit situaci, jasně a otevřené to odkomunikovat a pak to jít udělat, nejen o tom mluvit.

A Lucie, co byste poradila Vy?
Nehroutit se. V klidu se nadechnout, počítat do deseti nebo se na to vyspat. A pak se tomu postavit a věci přijmout jak jsou a jít dál.

Jiří Benedikt bude na naší Konferenci Ženy v byznysu přednášet na téma: Jak 2 sekundy denně zvýší produktivitu. Máte vy nějaký tajný recept?

Lucie: Mít radost ze života, z maličkostí. Protože když máte z něčeho radost, když vás něco naplňuje, když věci děláte s nadšením, dobíjí vám to automaticky baterky. A taky, že když na “dvě minuty” vypnete, svět se nezboří a firma také ne. Protože je lepší na chvíli vypnout a pak se do práce pustit zase s chutí, než jít doslova na krev, ale bez radosti, vášně a toho aby nás to naplňovalo.

Pavel: Můj recept na produktivitu je mít v životě vášeň. Když vás něco baví a naplňuje, neexistuje limit produktivity a dobíjí to baterky naprosto spolehlivě. A je vlastně jedno, zda si tu vášeň najdete v práci nebo mimo.

Byznys plán – měl by ho mít každý? I ten, kdo podniká na volné noze? Zakládá firmu i ten, kdo už nějaký rok podniká? Co byste poradil z vašich zkušeností, Pavle?

Nevím, zda byznys plán, ale řekl bych, že představu co a jak chci dělat určitě. Pokud to nemám, mám tendenci se zabývat každou příležitostí, každým impulsem a to mě spolehlivě paralyzuje. Pokud plán mám, pomáhá mi to jednoduše odfiltrovat věci, které tam nezapadají – ne proto, že jsou špatné, ale prostě to není můj směr. Byznys plán ve smyslu finančního plánu je pak potřeba mít od určité velikosti, protože to může pomoci pochopit, kde se tvoří hodnota a kde se mi naopak ztrácí.

Podnikání, začátky, rozvoj byznysu. Kdybyste měl Pavle napsat 5 bodů / priorit / rad pro ženy v byznysu nebo pro ty, které se teprve chystají podnikat, jaké by to bylo?

Pavel:
– Plán, co chci dělat
– Neboj se říci o pomoc
– Uč se
– Věř si
– Hledej správné parťáky

A na závěr: Je něco, co víte, že jste zkusili, nepovedlo se a doporučili byste to udělat jinak – třeba právě v budování brandu, týmu, efektivity práce s týmem?

Pavel: Chyb dělám každý den mnoho v podstatě ve všech oblastech, ale snažím mít otevřenou hlavu a chyby si přiznat a neudělat je znovu.

Lucie: Chyby k životu i k práci patří, díky nim se posouváme dál. To důležité ale je, si chyby uvědomit a snažit se z nich vzít to “dobré”. A co se mi osvědčilo při vedení týmu je, že respekt si nezískáte svou pozicí, ale tím jakým jste pro svůj tým parťákem, oporou, motivátorem.

Bydlete podle sebe!

Stačí si vybrat » a začít zařizovat to své doma.

Vaše Alena, spoluzakladatelka Konference Ženy v byznysu

Sdílení, vzájemná komunikace, podpora a inspirace je právě to, co ženy nejvíce hledají a oceňují v komunitě Ženy v byznysu. Na tyto čtyři oblasti se zaměřuje letošní Konference Ženy v byznysu s heslem „Posuňte váš byznys na další level, inspirujte se a naučte se prodat“.  

Na dvoudenní Konferenci na účastníky čekají výrazné osobnosti z českého podnikatelského prostředí. První den budou sdílet zkušenosti ze svého podnikání na přednáškách a prezentacích. Druhý den pak někteří budou jako lektoři školit konkrétní znalosti a dovednosti. Účastníci tak budou mít možnost získat praktické rady a naučit se konkrétní know-how pro své podnikání právě od zkušených a úspěšných podnikatelů. 

Zeptali jsme se řečníků na několik otázek týkajících se jejich profesních zkušeností. Odpovídali nám: 

• Jana Štěpánková, obchodní ředitelka ve společnosti Ryor
• Nataša Foltánová, zakladatelka a majitelka firmy Tierra Verde
• Daniel Gamrot, specialista na osobní produktivitu
• Lenka Mrázová, business mentorka, lektorka a koučka
• Margareta Křížová, Business poradkyně a investorka
• Jitka Zoderová, business mentorka a Ikigai koučka

1. Je za Vámi vidět úspěšná profesní dráha a podnikatelská stopa. Jaké ale byly Vaše začátky v podnikání? Co ve Vás zanechalo nejsilnější vzpomínku?

Jana Štěpánková, Ryor: Tou skutečnou podnikatelkou byla moje maminka, která firmu v roce 91 rozjížděla od nuly. Já jsem se přidala až před 11 lety, kdy jsem byla skutečně štěně. Velmi naivní, ale také velmi zapálená a plná odhodlání. U rodinného podnikání je vždy ten nejsilnější okamžik ten, když ostatní uznají, že nejste ve firmě z protekce, ale skutečně si umíte vyhrnout rukávy a pracovat. 

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Začátky byly prosté – před 12 lety doma v kuchyni. Nevnímám žádnou událost jako vyloženě zlomovou ani ve špatném, ani v dobrém – prostě to byla a stále je cesta, krok za krokem, která dost přesně zrcadlí můj vlastní vývoj a stav vědomí. 

Daniel Gamrot: Jeee, hodně věcí. Třeba to, jak mi lidé říkali, že tuhle práci nemohu dělat, když mi ještě nebylo 30. Pak, že už je mi sice 30, ale ještě nemám dítě. Teď, když má můj syn dva roky, bych prý měl mít dítě, které už je v pubertě nebo mít rovnou dvě nebo tři. Hádám, že až oslavím čtyřicátiny, budu „už moc starý“.

Lenka Mrázová: Je to jíž hodně vzdálená vzpomínka, protože tehdy jako daňová poradkyně jsem byla pro úřady podnikatelkou jíž od roku 1994, co jsem složila zkoušky. Tehdy mne to naučilo vnímat význam mého podpisu – opravdovou materiální odpovědnost, která je vztažená až k mému osobnímu majetku.  Proto vím, co to je, něco podepsat, mít odpovědnost za peníze, i za cizí peníze. 

2. Který projekt vás ve vaší kariéře nejvíc bavil a proč?  

Jana Štěpánková, Ryor: Beru svoji práci jako jeden velký projekt, který mě neskutečně baví. Baví mě jak rozmanitost práce, tvorba produktů od vývoje až po uvedení na trh, baví mě práce s mými kolegy i kontakt se zákazníkem.

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Celá firma je projekt, který mě neskutečně baví. Co mi v rámci firmy příjde obzvlášť zajímavé je to, jak zacházíme s tím, co jiní nazývají odpad – my prakticky žádný odpad z výroby nemáme, protože veškerý obalový materiál upcyklujeme a vyrábíme z něj další výrobky.

Daniel Gamrot: Zatím mě ještě baví. Je to můj syn. Vypadá to jako legrace, ale myslím to naprosto vážně. Díky podnikání s ním mohu několik měsíců v roce pracovat a cestovat po světě. A když necestujeme a jsme doma v Praze, mohu s ním trávit čas, kdykoliv se rozhodnu. A pracovat na tom, aby z něj byl fajn člověk. On mě zase učí trpělivosti, ale třeba také fyzickým pohybům, které jsem dávno zapomněl a díky němu je zase trénuji. Je to fakt fajn projekt.

Margareta Křížová: Záleží na tom, jak se na to díváte. Samozřejmě jsou projekty, které jsou finančně zajímavé a baví vás proto, že si představujete, co si za tu námahu korunovanou penězi koupíte, kam pojedete, prostě vás to „baví“ proto, že na tom vyděláte. A pak jsou projekty, které mě baví kvůli lidem, s kterými se potkám. Ne že by se člověk celý den smíchy popadal za břicho, ale u takových projektů je úplně jiná atmosféra a je to dar. Takových lidí není zas tak moc a já jsem za taková setkání vděčná. Takže buď vás baví peníze nebo lidi a mě od určité doby baví víc ty lidi. 

Lenka Mrázová: Velmi těžká otázka, opravdu. Mně bavila velká většina věcí, co jsem kdy dělala. Včetně učení se na různé zkoušky, v tom jsem asi úchylná. Jinak bych je přeci nedělala, kdyby mne to nebavilo. 

Když už opravdu musím vybrat, tak je to W.I.N. konference – práce v organizačním týmu konference na místě, protože je to špičkový mezinárodní tým, kde všichni pracují s maximálním nasazením a dobrovolně. Či moje workshopy na této konferenci, protože je to dobrý adrenalin vtáhnout do děje najednou 35 lidí 11 různých národností.  

Nebo Kampaň 1:1, což byla veliká fundraisingová kampaň první svého druhu v CEE, za kterou jsem tehdy v Nadaci VIA měla odpovědnost jako statutární orgán. Opět tam bylo veliké nasazení lidí, které vydrželo 16 měsíců, respekt k plánu a procesu,  lidskost a víra v dobrý výsledek. 

Průběžně to jsou moje večerní workshopy , kde je vždy skvělá energie, fajn lidé a má to šťávu.  

3. Když se podíváte zpět na své úspěchy nebo nezdary, co byste dnes udělal(a) jinak a poradil(a) tak těm, kteří s podnikáním začínají?

Jana Štěpánková, Ryor: Spoléhala bych se více na intuici a nebála se v některých situacích udělat razantní řez. Také bych se snažila neplýtvat energií nad křivdami a spíš se orientovat na nové projekty.

Margareta Křížová: Říkala bych víc nahlas, co si myslím, i kdyby to znamenalo nepříjemnou konfrontaci, měla bych odvahu častěji říkat NE, krotila bych svoje emoce, dávno bych se vykašlala na to, co si lidi myslí a dělala si věci po svém.

A byla bych dřív sama sebou. Dlouho jsem si myslela, že se musím vejít do škatulky a teprve po čtyřicítce jsem vykoukla ven a začala být víc sama sebou. To byla úleva.

Lenka Mrázová: Uvědomila bych si dříve, že moje stopa / můj dopad je silnější v off-linu než v on-linu a nevěnovala bych tolik prostředků do stavby svého prvního webu. 

Jitka Zoderová: Jsem klasický startovač, takže začátky jsou pro mě takové hodně přirozené, drhnou mi pak spíš ty středy a konce, kdy už se dnes radši v těchto fázích obklopuji zkušenými lidmi, od kterých si nechávám věci komentovat. Na tom začátku je to naopak, nenechám si do toho moc kecat, protože mám většinou jasnou vizi a potřebuji ji co nejrychleji naplnit a zjistit, co se za ní skrývá dál. Pro začátky bych poradila spíš více konat, než dlouhosáhle přemýšlet, toho si pak užijete po cestě dost. Jít i s nedokonalým produktem ven a zjisťovat reakce zákazníků a tvořit dál za chodu. Nápad má expirační dobu a proto je důležité dělat rychlé akce. 

4. Jakou dovednost považujete ve své práci za nejužitečnější a doporučili byste ji ostatním, aby si ji osvojili? 

Jana Štěpánková, Ryor: Považuji se za stoika, ale zcela upřímně, nebylo to tak vždy. Snažím se být klidná, vděčná, dělat věci nejlépe co umím a také si rozmyslet, jestli se mi vložená energie vrátí zpět.  

Nataša Foltánová, Tierra Verde: Při rozjezdu podnikání vnímám jako důležité vlastnosti vůli vytrvat, všestrannost, umění improvizace a zejména nebát se…

Daniel Gamrot: Buďte spolehliví. Nejen vůči kolegům a klientům, ale také vůči sobě, rodině a přátelům. Dodržování závazků, plnění slibů a termínů… Je to složitá, ale ceněná disciplína. Jasně, žádný plán nevyjde na 100 %.

Margareta Křížová: Naslouchání lidem, empatie, neodsuzování nikoho, obzvlášť, když nevím, proč se nějak chová nebo něco dělá. Taky jsem se naučila neodpovídat na maily, když mě někdo naštve, nadechnu se, někdy se na to i vyspím a pak odpovím. Je to fakt užitečný, protože není hezký psát do mailů sprostý slova.

Jitka Zoderová: Schopnost být ve správný čas a na správném místě a to, že si umím věci sama rychle zařídit a vykomunikovat. Tahle dovednost mi v životě několikrát zachránila zadek. Budovat ji můžete tak, že je dobré mít neustále na paměti účel toho, proč dané věci děláte…a k tomu patří i vyhodnocování toho, jaké věci už nedělat, i když jsou třeba hezké. 

Lenka Mrázová:  Důslednost a vytrvalost či trpělivost  – když vážně něco chci, je to ze mne cítit a jdu si zatím a dotahuji zahájené věci.  Já mám rychlé začátky, hodně energie, není pro mne problém něco začít. Když mi to však dává smysl, tak to také dokončím. Pokud se někoho na něco ptám, tak odpověď většinou opravdu chci a ptám se opakovaně. 

Vytrvalost / trpělivost je ve smyslu – nestalo se se letos, bude za rok, ale bude to, moje investice teď nevyjde vniveč. 

Jinak mi také hodně pomáhá rychlá orientace v problému, umění klást dobré otázky,  bezprostřední produkce nápadů a odvaha. A také vím, co to je hluboký odpočinek a umím se do něho za den dostat. 

5. Zúčastníte se jako spíkr říjnové Konference Ženy v byznysu. Jak vnímáte ženy jako podnikatelky například na rozdíl od mužů? 

Jitka Zoderová: Vnímám to, že na to, aby mohli muž i žena podnikat na skvělé úrovni, je potřeba mít doma pevné zázemí, o které je potřeba neustále pečovat a brát ho prioritně jako základní kámen podnikání. Pak se totiž může stát, že si z práce uděláme takový domov a to většinou nemívá dobré konce… 

Lenka Mrázová: Ženy podnikatelky jsou podle mne velmi pracovité, nepředvádějí tolik své ego a nekrmí své okolí tím, jak jsou úžasné a co všechno ještě dosáhnou.  Možná staví menší vzdušné zámky než muži a méně riskují. Pečují o své spolupracovníky, možná méně delegují na další a chtějí si více věcí udělat samy. Jsou spolehlivější, jsou více v realizaci, odmakají to.

Ženy dokáží v byznysu spoustu věcí a to i v rámci online prodeje. V Shoptetu to vidí každodenně na klientkách. Ženská energie totiž patří do světa e-commerce stejně tak jako mužská. Zajímá vás, jakými cestami se některé z našich e-shopařek vydaly, co je jejich motivací a jak se jim podařilo vybudovat prosperující obchody? Podívejme se spolu na příběhy několika z tisíců úspěšných žen.

Od kodéřiny k online ilustrovanému papírnictví

Markéta Jinochová si vyzkoušela lecjaké profese, prodávala akvarijní rybičky, dělala recepční, krupiérku v kasinu nebo zmíněnou kodérku. Ale dnes se konečně živí tím, co miluje. Žije akvarelem a ztvárňováním různých přírodních motivů. Ty umí krásně využít a ve svém online obchodě MANKAI Paper prodává kalendáře, bloky a spoustu dalších užitečných drobností s něžným designem, který jinde nenajdete. Podle svých vlastních slov je hrdá na to, že si vše sama vymyslela, zprodukovala a poslala do světa. A ještě o to víc, že se její produkty lidem líbí a dobře se prodávají. Více o její cestě a o tom, co Markétu na podnikání a jejím e-shopu nejvíce naplňuje, si můžete přečíst v tomto rozhovoru.

Retrohry ožívají díky 4 kavkám

Jiný příběh skrývá rodinná firma 4 kavky pod taktovkou Alice Kavkové. Úspěch jejího e-shopu nastartovalo virální video se starým známým skákáním přes gumu. Alice ho natočila, aby tuto hru z vlastního dětství přiblížila dnešním dětem. Zároveň jí ale v byznysu pomohla dlouhodobá práce s komunitou, kterou vytvořila kolem svého blogu Maminator. Její práce není vždy procházka růžovou zahradou, musí totiž často čelit kopírování svých produktů levnou konkurencí. Ale nevzdává se a s elánem stále vymýšlí nové projekty. Naposledy jí vyšla velmi pěkná knížka Retrohraní, kterou také prodává na svém e-shopu. O všem, co ji inspiruje a pohání vpřed, si můžete přečíst ve dvoudílném rozhovoru.

Dvě dcery, dva e-shopy

Někdy život ženám přinese náročné situace, se kterými je potřeba se nějakým způsobem vypořádat. Eva Nemčková je ženou opravdu silnou, a tak se trablím spojeným s vážnou nemocí její dcery Paulíny postavila čelem. Pod značkou Needo na Shoptetu dokonce vybudovala e-shop, kde prodává vlastní speciální nejen textilní doplňky, které na trhu dosud chyběly. A tak je díky ní mohou využívat i ostatní hendikepovaní lidé. 

Druhý e-shop, Made by Kristína, pomáhala Eva rozjet své mladší dceři, kterou možná znáte. V roce 2019 vyhrála televizní kuchařskou soutěž MasterChef. Kromě kuchařek Kristýna na svém e-shopu prodává i vlastní müsli, které vzniklo spoluprací s Mixit podobně jako Mix pro maminku. Z prodeje každé směsi putuje příspěvek na pomůcky Needo pro postižené děti. Je krásné, že si matka s dcerou dokáží takto pomáhat i v rámci byznysu. A nejen sobě, ale také spoustě lidí, kteří to opravdu potřebují. Přečtěte si inspirativní povídání s Evou Nemčkovou i s její dcerou Kristínou.

E-shopy, které vzdělávají, pomáhají i vydělávají

Z výše popsaných příběhů je vidět, že podnikání žen má často nějaký přesah, ať už se jedná o pomoc nebo o naplnění vlastních snů. Velmi pyšná na svůj projekt je například Kateřina Vacková (její příběh najdete tady). Katčina nadace Loono a kampaň #prsakoule zachránila život už 49 lidem.

Ženy toho jednoduše dokáží opravdu hodně. Třeba jako i náš poslední příklad, Lucie Kunčarová, která rozjela prosperující e-shop DortNEdort i s miminkem v náručí. 

„Jsme v Shoptetu na naše e-shopařky velmi pyšní a jsme poctěni, že do toho tehdy, když teprve začínaly, šly s námi. Že nám už tehdy důvěřovaly a my jsme vlastně také díky jejich podnětům mohli vylepšovat náš systém. Dáváme si záležet na tom, aby byl uživatelsky příjemný (a samozřejmě 100% funkční) pro všechny naše klienty, ženy i muže všech generací. Aby s nimi a díky nim také mohl růst.“, zmiňuje Zuzana Zicháčková ze Shoptetu.

V Shoptetu najdete tarif zdarma do deseti produktů, tarify za pár stovek měsíčně i tarif pro pokročilé malé i středně velké e-shopy. A spoustu doplňkových funkcí a podpůrných projektů.

Díky e-shopu si můžete splnit také svoje sny.